Automobilový průmysl v Evropě aktuálně padá pod 70 procent své výrobní kapacity. Volné továrny některé firmy pronajaly čínským značkám. Česko je ale pozitivní výjimkou, když těží hlavně z boomu elektromobilů. „Pokud chceme ilustrovat odklon od závislosti na Německu, tak právě výroba aut je dobrým příkladem,“ říká Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank. Analytička zdůrazňuje, že českou ekonomiku pohánějí nejen spotřeba domácností a vlády, ale i hrubé investice, v nichž je Česko aktuálně na druhém místě v Evropě.
Letos má Česko dokonce druhou nejvyšší míru hrubých investic v celé Evropě, podotýká Helena Horská.
V obchodu s Německem coby největším obchodním partnerem České republiky jste zaregistrovali zásadní proměnu. V čem spočívá?
Němci reagují na tlak čínské konkurence a zároveň vnímají, že české firmy i celá střední a východní Evropa se posouvají z role levných subdodavatelů na pozici producentů koncového výrobku. To samozřejmě všichni chceme. Pro Němce se stáváme spíš stále atraktivnějším cílovým trhem. My jsme se pro jednou podívali na vzájemný obchod opačně, tedy z perspektivy Německa. Porovnali jsme data, kam mířil jejich vývoz v letech 2020 až 2025. A jasně se ukazuje, že výrazně roste podíl skupiny středoevropských zemí V4. Ty se stávají pro Německo důležitým exportním cílem a kompenzují tak pokles německého exportu do Číny.
Když se vrátíme k pohledu českých firem, ve kterém odvětví dochází k nejsilnější „odluce“ tuzemských podniků?
Zůstaňme u českého automobilového průmyslu. Ten v posledních měsících překvapil a velmi ožil. Na rozdíl od německého automotive, jemuž klesají tržby i objem výroby, ten český zažívá jakési déjà vu. Pokud tedy chceme ilustrovat odklon od závislosti na Německu, tak právě výroba aut je dobrým příkladem. Zatímco Škoda Auto využívá aktuálně skoro 100 procent své kapacity, v Německu je to jen asi 83 procent. A v celé Evropě je to dokonce hluboko pod 70 procenty. Takže Česko je v tomhle sektoru takovým ostrůvkem růstu. Ještě lepší zprávou, která nás ekonomy velmi těší, je v tuzemském automotive rychlý nárůst přidané hodnoty. Je dokonce rychlejší než zvýšení objemu výroby nebo tržeb. Musím ovšem dodat, že růst je koncentrován v ekosystému, v jehož centru stojí Škoda Auto. Ostatní tuzemské automobilky až takové nárůsty neregistrují.
Na trh se ale valí ve velkém čínská auta. Jak to zamíchá kartami?
Statistiky říkají, že produkční kapacita čínského automobilového průmyslu je asi 50 milionů aut ročně. Z toho jen necelá polovina jde na domácí čínský trh. Jinými slovy ta druhá polovina míří do světa včetně Evropy.
Pořád platí, že Číňané jsou schopni vyrobit auto až o 30 procent levněji než Evropané.
Už běžně vidíme i na našich silnicích a dálnicích čínské vozy. Přitom před 20 lety jsme o tom možná mluvili na seminářích, ale neuměli jsme si to představit. A teď je to realita. Obrátil se výrobní řetězec. Dříve byly evropské automobilky zvyklé vozit autodíly do Číny a tam z nich kompletovat vozy. Teď se systém obrací. Čína dováží do Evropy buď hotová auta, nebo díly, které tu kompletuje. Některé evropské firmy v automotive pronajímají právě ty své aktuálně volné kapacity Číňanům, takže si tak trochu sami pouštíme draka dovnitř sloje. Podle statistiky má navíc průměrné čínské auto třikrát až pětkrát méně komponent než evropský vůz. Tudíž i náročnost kompletace čínských aut je výrazně menší. A zároveň pořád platí, že Číňané jsou schopni vyrobit auto až o 30 procent levněji než Evropané.
Dalším trendem je boom elektromobilů. Jak rezonuje v Česku?
Český řidič je sice velmi konzervativní a někdy volí dokonce i „svou stranu“, tedy stranu Motoristé sobě, ale jakmile dojde na zdražování pohonných hmot, tak Čech volí hlavně peněženkou. Bylo to vidět už během první energetické krize po začátku války na Ukrajině, kdy zažila registrace elektromobilů v Česku první vrchol. Ještě prudší nárůst zájmu zaznamenáváme letos v souvislosti s konfliktem na Blízkém východě a zdražením benzinu a nafty. Škoda Auto hlásí nárůst poptávky po elektromobilech dokonce o 83 procent. Tahle společnost byla přitom schopna velmi rychle zareagovat úpravou výrobního programu, a to díky platformovému způsobu výroby. Takže Škoda Auto teď těží z boomu poptávky po elektromobilech doma i v celé Evropě a právě díky tomu roste. V Česku bude letošní rok nejspíš v registraci hybridních a elektrických vozů rekordní. A důvod je jediný – jsou to ceny pohonných hmot u čerpacích stanic.
Jaký čekáte letos výsledek českého hospodářství jako celku?
V naší podzimní prognóze jsme mírně zvýšili odhad letošního růstu HDP z původních 1,6 na 1,8 procenta. Ekonomika aktuálně není tažená vývozem, tak jak jsme byli zvyklí. Zahraniční poptávka je v současnosti slabá. Stoupá naopak domácí spotřeba, výdaje vlády a také investice.
Nakolik je při chuti český spotřebitel?
Doposud nízká inflace v kombinaci s rychlým růstem mezd a solidní zaměstnaností umožňují domácnostem utrácet. I ve srovnání se zbytkem Evropy výdaje českých domácností dohánějí to, co ztratily během energetické krize. Pro srovnání třeba Finsko stále čelí velmi nízké spotřebě, naopak mezi tygry s vysokými útratami teď patří Bulharsko a Řecko.
Investice míří v Česku aktuálně nejvíc do kterých odvětví?
Dynamicky rostou investice především do dopravy, a to nejen do dálnic, ale i například do stavby metra nebo bezpečnostního zabezpečení vlaků. Také se masivně investuje ve stavebnictví, ale to už naráží na hranici své maximální kapacity. Je proto obava, že dodatečné investice státu včetně tolik potřebných investic do dostupného veřejného bydlení mohou jen tlačit ceny dál vzhůru. Zdražování ve stavebnictví samozřejmě ovlivňuje i konflikt v Hormuzském průlivu, protože tím neproudí jen ropa, ale i křemík a další suroviny, které jsou klíčové pro výrobu stavebních materiálů. Takže ve stavebnictví nerostou jenom ceny zakázek a mzdy, ale bohužel i ceny vstupů. Co zpomaluje růst ekonomiky, tak to je čerpání zásob. Na začátku konfliktu v oblasti Hormuzského průlivu firmy zásoby nabraly a během léta je začaly čerpat.
Jak si stojí Česko v investicích ve srovnání se zahraničím, nezaostává?
Často slýcháme, že třeba Polsko investuje víc. Ale v hrubých investicích – věřte nebo nevěřte – jsou české firmy jedny z nejaktivnějších v celé Evropě. Letos máme dokonce druhou nejvyšší míru hrubých investic. Před námi je jen Maďarsko. Hrubá míra investic je aktuálně 28 procent hrubé přidané hodnoty. Poláci se pohybují na 18 procentech, a přesto máme pocit, že jejich investice jsou dlouhodobě vidět. Takže problém bude evidentně někde jinde. Je zcela zřejmý, pokud se podíváme do střev čísel. Česká republika má vysoký podíl průmyslu, a tudíž má i výrazný podíl kapitálově náročných sektorů. Firmy spotřebují velké množství odpisů jen na udržení stávajícího vybavení. Takže na nové investice, tedy stroje, technologie, nové továrny, věnují podniky jen necelou pětinu hrubých investic, asi 17 procent. Naopak v Polsku je podíl čistých investic daleko vyšší, víc než 37 procent.
Mimochodem ještě větší problém než Česko má Německo. Dlouho se mluví o tom, že se mu nakupil „investiční dluh“. A v posledních dvou letech Němci část svých starých investic již neoprávkují a investice odepisují. Tamní zásoba kapitálu klesá. V praxi to znamená, že zavírají továrny a provozy, vypínají linky.
Vedle investic a spotřeby budou táhnout ekonomiku i útraty vlády, ovšem za cenu rychlého zadlužování. Jak vidíte vývoj veřejných financí?
Tady asi nemohu být úplně pozitivní. Diskuze nad rozpočtem pro příští rok je velmi vyhrocená. Došlo k rozvolnění rozpočtových pravidel a bude dál navyšován schodek. Letos očekáváme schodek veřejných rozpočtů těsně pod třemi procenty, takže splníme maastrichtská kritéria. Nicméně příští rok čekáme nárůst veřejných rozpočtů až téměř ke čtyřem procentům HDP. Představuje to riziko zvyšování inflace a samozřejmě také nákladů na obsluhu dluhu. Ty vzrostou příští rok asi na 125 miliard korun. To například odpovídá rozpočtu celého jednoho středně velkého ministerstva. Bez reforem a snahy snižovat výdaje budou růst schodky nad hranici 400 miliard korun ročně. Vždyť i když se podíváme už na návrh rozpočtu na příští rok, tak včetně všech schválených výjimek není ten schodek výdajů jen 386 miliard, ale ve skutečnosti (v hotovostním vyjádření) 416 miliard korun.
Poroste kvůli tomu cena peněz?
Bohužel ano a budou zdražovat mimo jiné také úvěry firmám a domácnostem. Ratingová agentura Standard & Poor’s už upozornila, že pokud česká vláda nepředloží žádné konsolidační plány, jak snižovat schodek, tak bude agentura zvažovat snížení ratingu. To by samozřejmě dál prodražilo nejen obsluhu veřejného dluhu, ale i firemní úvěry.
