Během prvního týdne v úřadu postupně staronový prezident USA pohrozil cly snad půlce světa. Ekonomové ovšem věří, že chce Donald Trump dovozní tarify použít spíš jako vyjednávací páku, ale reálně je nezavede. Některé české firmy mají navíc proti celní bariéře řešení už z dřívějška.

Skoro se zdá, jako by viděl nastupující americký prezident Donald Trump ve clech lék na všechno. Od imigrace až po válku na Ukrajině. Jen během prvního týdne, kdy nastoupil do svého druhého funkčního období do Bílého domu, pohrozil Trump vysokými dovozními tarify postupně všem klíčovým obchodním partnerům USA. Tedy nejen sousední Kanadě a Mexiku, ale také dalším latinskoamerickým státům, Evropské unii, Číně, a dokonce i Rusku.
Vyšší cla, nižší daně, říká prezident
Co za tarifním pokerem stojí? Jeden cíl je jasný: Trump sebevědomou rétorikou mluví hodně ke svému vlastnímu domácímu publiku. Jednoduchá mantra zní – zvýším cla zahraničním firmám, a naopak snížím daně samotným Američanům. Znovu tento princip zopakoval při projevu v americkém Kongresovém institutu. „Místo zdaňováních našich občanů proto, abychom obohatili cizí národy, měli bychom danit a použít cla na zahraniční národy, abychom obohatili naše občany. Dává to smysl?“ ptal se řečnicky Donald Trump. „Peníze půjdou do naší pokladny a Američané zase začnou bohatnout. Nastane to velmi rychle,“ slibuje prezident.
Řadovým Američanům se musí příběh o přicházejícím novém zlatém věku Spojených států poslouchat dobře, což ostatně potvrdilo i Trumpovo poměrně přesvědčivé vítězství ve volbách. To, že jsou aktuálně v jeho slovníku cla jedním z nejčastěji používaných výrazů, ale vně USA slouží zatím hlavně jako nástroj při tlaku na zahraniční státy. „Jedna možnost je, že je to prostě nějaká vyjednávací páka a on nakonec ustoupí, pokud mu vyjdete vstříc,“ komentoval to v rozhovoru pro Českou televizi Vít Hradil, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. „Druhá možnost je to tradiční chápání (využití cel), to znamená snížit konkurenční výhodu zahraničních výrobců,“ dodal.

Inaugurační projev trh uklidnil, posiluje koruna i evropské akcie
Firmám z Evropské unie hrozil Trump už v předvolební kampani plošným zavedením desetiprocentních cel. To by mohlo citelně zabolet i české exportéry. Předloni totiž dosáhl český vývoz do USA rekordních 145 miliard korun a loni dále asi o čtvrtinu rostl. Vedle Velké Británie jsou tak nyní Spojené státy pro české firmy vůbec nejdůležitějším obchodním cílem mimo EU.
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, připomíná říjnovou studii Konfederace dánského průmyslu, podle níž by zavedení americké celní bariéry vedlo v Evropské unii ke snížení hrubého domácího produktu až o 2,5 procenta ročně a ke ztrátě 1,7 milionu pracovních míst. „Nejtíživěji mají cla dolehnout na ekonomiku Česka, kde by přišlo o práci takřka 55 tisíc lidí, a Irska,“ kalkuluje Kovanda na základech dánské studie dopady případné celní bariéry.
Dobrým signálem ovšem je, že problematiku tarifů Donald Trump vynechal ve svém jinak velmi ostrém inauguračním projevu. I proto v průběhu uplynulých dní rychle rostly evropské akcie a vůči dolaru posílilo euro i česká koruna. Analytici a trh totiž vyhodnotili situaci tak, že Trump chce používat cla opravdu spíš jen jako strašáka, kterým si bude vynucovat různé ústupky.
„Myslím, že odpovědí na tuto hádanku je ten sherlockovský pes, který nezaštěkal. Trh prostě čekal, že nastane nějaké dramatické vyhrožování nebo skutečně už nějaké uvalení nebo konkrétní záměr uvalit cla,“ shrnuje Vít Hradil s tím, že Trump zatím k žádnému konkrétnímu kroku vůči Evropě nepřistoupil.
První ultimátum dostala Kolumbie
Jak taková hra probíhá, to ale už hned první týden Trumpova prezidentování zakusila Kolumbie. Trump se snažil ukázat svým voličům, že jedná rychle a bez rozpaků. Do první smrště svých rozhodnutí tak vedle vystoupení ze Světové zdravotnické organizace nebo odstoupení od Pařížské klimatické dohody zahrnul také okamžitou deportaci některých latinskoamerických imigrantů.
Do Kolumbie hned odletěla dvě letadla, v každém bylo na 80 lidí určených k deportaci. Kolumbijský prezident Gustavo Petro ovšem letounům odmítl povolit přistání. „Migranti nejsou zločinci a mělo by se s nimi zacházet s důstojností, jakou si lidská bytost zaslouží,“ uvedl Petro na sociální síti X.
Trump ale okamžitě vytáhl svou oblíbenou celní kartu a pohrozil, že do týdne zavede vůči Kolumbii až 50procentní dovozní tarify. Jihoamerická země nakonec ustoupila a přislíbila na repatriaci svých lidí spolupráci.

Tato epizoda názorně ukázala, co může Američanům strašení cly přinést i vzít. Trump sice prakticky hned docílil svého ohledně imigrantů. Diplomaticky byla ale zároveň tato rétorická přestřelka fiaskem, protože okamžitě srazila kredit USA nejen u kolumbijské veřejnosti a médií, ale i u dalších významných jihoamerických zemí, jako jsou Brazílie nebo Argentina. Zároveň se incident ihned propsal do cen kávy, jejímž je Kolumbie třetím největším vývozcem na světě. „I když prezident Trump pouze pohrozí cly, v tu minutu, kdy uvede globální obchodní systém v nejistotu – a v té se teď nachází –, se začne hned trochu bláznit,“ komentoval situaci pro americkou televizní stanici CNN Dan Gardner, prezident obchodní a logistické společnosti Trade Facilitators.
Spojené státy mají v obchodu se světem bilionový deficit
Donald Trump si může nenaplněné výhrůžky dovolit. Dobře ví, jakou sílu představuje vnitřní trh USA, na nějž se snaží proniknout dodavatelé ze všech kontinentů. Spojené státy představují přes 350 milionů spotřebitelů s velkým nákupním apetitem. A díky velkému domácímu nerostnému bohatství, extenzivnímu zemědělství a průmyslu, který stále ještě dokáže vyrobit prakticky veškeré typy zboží, by si USA mohly jistou míru izolacionalismu dovolit daleko snáze než kterýkoliv jiný stát planety.
Zároveň i argument o disproporci vzájemného obchodu se světem má své opodstatnění. Přes veškerou vyspělost amerického byznysu končí ročně bilance zahraničního obchodu ve více než bilionovém deficitu v neprospěch USA. Zatímco za hranice jde z Ameriky zboží a služby za zhruba dva biliony dolarů ročně, dovnitř proudí dovoz za víc než tři biliony dolarů. Hlavními trhy, s nimiž mají Spojené státy výrazně zápornou obchodní bilanci, jsou přitom především Čína, Evropská unie, Kanada a Mexiko. Tedy právě ty regiony, jimž Trump hrozí cly. U posledních dvou jmenovaných se ukáže, zda varování myslí vážně, už v nejbližších dnech. Sousední Kanadě a Mexiku slíbil plošné clo až 25 procent už od 1. února.

Válku na Ukrajině cla rozhodně nezastaví
Že jsou tarify jeho oblíbeným nátlakovým prostředkem, to staronový americký prezident ukázal kupodivu i ve vzkazu vůči Rusku. K nejspornějším Trumpovým předvolebním provoláním patřilo tvrzení, že ukončí válku na Ukrajině za 24 hodin. Po inauguraci pak překvapil komentářem, v němž slibuje obchodní trest, když Rusko neuzavře příměří. „Pokud neuzavřeme dohodu a neuskuteční se to brzo, nebudu mít jinou možnost než uvalit vysoké daně, cla a sankce na vše, co Rusko prodává Spojeným státům a různým dalším zemím,“ uvedl na sociální síti Truth Social.
Ruští propagandisté se ovšem této hrozbě vysmáli a i u západních pozorovatelů způsobila snaha tlačit na ruskou diktaturu zrovna tímto způsobem spíš rozpaky. Bezpečnostní analytici vnímají, že Kreml vsadil do agrese na Ukrajině tolik, že nějaká cla nemohou postoj ruského režimu sama o sobě změnit.
Některé české firmy už za mořem dcery mají, další jsou v plánu
Do USA putují v současnosti asi tři procenta českého exportu. Mezi významné české firmy dodávající na tamější trh patří třeba výrobce zdravotnických lůžek Linet, strojírenská společnost Škoda Transportation, sklářská značka Preciosa nebo výrobce proudových motorů PBS Velká Bíteš. Některé podniky mají už z dřívějška vyšlapanou určitou zkratku, která by mohla pomoci, i pokud by byla zavedena dodatečná cla na zboží přivážené z Evropy. Provozují totiž výrobu i přímo na americkém území.
To je příklad skupiny Colt CZ, která v USA koupila tradiční značku výrobce střelných zbraní. Nedávno dokončila také další zbrojařská skupina Czechoslovak Group (CSG) nákup amerického giganta Kinetic Group se zaměřením na výrobu střeliva. Nyní společnost zakládá severoamerickou větev s názvem MSM Group North America. „Je dalším krokem CSG k podpoře stability a růstu amerického obranného a průmyslového sektoru,“ uvedl Michal Strnad, majitel celé skupiny. „Po nedávné akvizici The Kinetic Group pokračujeme v rozvoji našeho působení v USA a podpoře jejich národních bezpečnostních zájmů,“ dodal.
Ve výrobě zbraní a střeliva přitom nejde tolik o náklady na dopravu do zámoří nebo o případná cla, ale samozřejmě především o dodávky americkým zákazníkům či bezpečnostním složkám. Tento citlivý segment si USA stejně jako jiné státy chce „hlídat“ na domácím území.
I další české firmy z jiných oborů ale zvažují případné otevření výroby přímo v USA, pokud by došlo na vztyčení celní bariéry. Pro deník E15 to potvrdili například generální ředitel Linetu Tomáš Kolář nebo Pavel Juříček z vedení skupiny Brano, která dodává dveřní systémy do automobilů. „Věřím, že Trump skutečně zavede nejméně desetiprocentní cla na dovoz aut z EU. Podle mého odhadu by to znamenalo pokles exportu aut přinejmenším o třicet procent,“ uvedl Juříček s tím, že společnost proto v americké Georgii chystá novou továrnu, která bude odbavovat zakázky pro tamější automobilky Tesla a General Motors.
Dceřinou společnost v USA provozuje také výrobce ponožkobot Skinners
Evropa může nabídnout větší nákup paliv i zbraní
To je ostatně vedle vyjednávacího nástroje a snahy získat dodatečné příjmy pro americkou pokladnu ještě třetí cíl, který má prezident Donald Trump na mysli: Přilákat přímo na území Spojených států další progresivní firmy.
Ten optimistický scénář ovšem je, že na konci dne celá hra s tarifní pohrůžkou skončí prostě tak – alespoň ve vztahu k Evropské unii –, že si americký prezident vynutí drobné ústupky, ale v hlavních rysech zůstane obchod přes Atlantik relativně otevřen. Evropa má také pár karet, které může výměnou nabídnout. Je to zejména navýšení odběru zámořské ropy a plynu nebo amerických zbraňových systémů.
To už se ostatně stejně děje, aniž by si to musel Trump obzvláště vynucovat. Evropské země odebírají kvůli ruské hrozbě a odklonu od závislosti na ruských surovinách každým dnem ze zámoří víc a víc paliv. A i výdaje na evropské armády porostou v nejbližších letech tak jako tak.